Co nás může v roce 2011 zaskočit?

Před rokem jsme tvrdili, že rok 2010 odstartuje druhé kolo krize. Díky enormnímu úsilí, včetně mohutné propagace a rotačkám na plný výkon, se centrálním bankéřům podařilo krizi odsunout. Odsunout, ne však zažehnat. Rok 2010 nebyl návratem k normálu, jak to někteří vykládají. Co nás čeká?

Rok 2011 bude rokem nemilosrdným, rokem rozjezdu druhé vlny krize, kdy vypuknou měnové a obchodní války. Budeme svědky série šoků, které zboří stávající pilíře globálního ekonomického uspořádání.

Půjde o již beztak podminovaný dolar, o poptávku po amerických vládních bondech, o opětovné problémy bank s aktivy a o rostoucí problémy eurozóny, včetně problémů některých členských zemí s financováním. Investoři si naplno uvědomí, že nemohou čekat plné splacení závazků ani USA, ani evropských zemí.

MOC MÉDIÍ

Média mají obrovskou moc a nikdo by neměl zapomínat na jejich koncentrovanost a vlastnictví. Když čteme finanční rozbory nebo se dozvídáme o snížení ratingu nějaké země, mějme na paměti, že:

- žádné významné finanční médium není původem z eurozóny – jsou buď z USA, nebo z Velké Británie;

- všechny největší světové ratingové agentury jsou původem z USA.

USA: STRACH O DOLAR

Největším rizikem Spojených států je to, že dolar přestane plnit funkci rezervní měny a stane se měnou jako každá jiná. Spojené státy by tak přišly o výhodu shrnutou do věty "dolar je naše měna, ale váš problém".

Země označované jako BRIC (a zapojují se i další) začínají pracovat na paralelním systému bez využívání dolaru jako prostředku směny. Pracují přímo s národními měnami. Pokud k podobným krokům přistoupí více zemí, může to zvrátit stávající politiku neomezeného pohybu kapitálu.

Svět se v extrémním případě může vrátit k praxi před a těsně po 2. světové válce, kdy se pro obchod a finanční transakce používaly rozdílné měnové kurzy. S velkou pravděpodobností by následně došlo i k dalším změnám v hlavních finančních mezinárodních organizacích typu MMF či Světová banka, a spolu s tím i k dalšímu snížení vlivu USA a Evropy v těchto organizacích.

To je však něco, čemu chtějí Spojené státy za každou cenu zabránit. Tlaky USA na Čínu ohledně revalvace měny v loňském roce začaly "náhodou" přesně v okamžiku, kdy Čína přestala masívně nakupovat americké státní obligace. Takové náhody se nedějí.

K tomu budou USA bojovat s vlnou bankrotů jednotlivých států a municipalit. Enormní odpisy amerických bank, spojené s problémy municipalit, kulminací další vlny změn podmínek Option ARM hypoték a dalších úvěrů, budou tím relativně nejsnáze řešitelným problémem. Lze jej řešit částečným či plným znárodněním bank (i když investorům držící akcie bank se to jistě líbit nebude). Nechat zkrachovat banky de iure (jako Lehman Brothers) si dnes nikdo nedovolí.

Mnohem větším rizikem bude nefungování municipalit z důvodu nedostatku financí a s tím spojené riziko občanských nepokojů. Výsledkem může být dlouho nepoznaná politická nestabilita. Dopad na dolar či americké vládní bondy by byl dramatický.

Ratingové agentury budou co nejvíce oddalovat snížení ratingu USA. Udělají to, až skutečně nebude vyhnutí, ačkoli v případě jiné země by rating snížily již dříve.

EVROPA: BLÍŽÍ SE KRACHY ZEMÍ

Také Evropa se v roce 2011 octne ve velkých problémech. Není daleko doba, kdy zkrachuje první členská země EU, a tou zemí podle všeho bude Řecko. V současné době probíhají jednání o restrukturalizaci řeckého dluhu (de facto bankrotu Řecka). Podle připravovaného plánu by věřitelé měli přijít o 35 % hodnoty svých pohledávek s tím, že zbylé pohledávky budou převedeny na pohledávky s třicetiletou splatností.

Ztráty investorů včetně bank se budou počítat v desítkách miliard. To signalizuje zásadní obrat v přístupu, podobný návrh by byl ještě loni na podzim smeten pod stůl jako bláznivý.

Dalším epicentrem problémů bude Španělsko. Uvědomme si, že Španělsko je dvakrát větší než Řecko, Irsko a Portugalsko dohromady. Kdo mu pomůže? Nikdo. V evropském záchranném fondu totiž podle všeho nebude dostatek peněz.

Co bude výsledkem? Přiblíží se rozdělení eura na dvě měny. Na "severní euro", které bude měnou v Německu, Rakousku, Beneluxu či Finsku, a na stávající euro platné ve zbytku dnešní eurozóny. Nová měna pak vůči stávajícímu euru výrazně posílí.

Protože takové projekty většinou mají zpoždění, přikláním se spíše k druhému pololetí letošního roku, možná k prvnímu pololetí roku příštího. Pokud by ještě navíc "severní" euro opravdu obsahovalo zlatou složku, jednalo by se o revoluci ve světových financích.

Nezapomeňme, že do situace v Evropě stále významněji promlouvá Čína. Čína totiž vystupuje pro země EU v problémech jako věřitel poslední instance a snaží se ze stávající situace vytlouct co největší kapitál. Pomohla Řecku, nyní pomáhá Španělsku, další na řadě bude zřejmě Itálie. Skupuje evropské obligace a elegantně se tím zbavuje amerických obligací. Čína se tak dostává zadními vrátky do EU, míří na evropská hmotná aktiva. Získává postupně poltickou moc a její vliv na rozhodování evropských politiků poroste.

V roce 2011 můžeme očekávat významné občanské nepokoje i v Evropě, výrazně větší než ty v roce 2010.