Ropný vrchol: mýtus, nebo tvrdá realita?

Celosvětově rostoucí inflace, především pak zdražování potravin a energií vyvolává v rozvíjejících se částech světa nepokoje. Vyšší inflace však není způsobena poptávkovými tlaky, ale především vysokými cenami ropy a zemědělských plodin, ke kterým se přidávají také další komodity jako např. průmyslové kovy. Jedním z hlavních viníků současného zdražování jsou pak zcela jistě vysoké ceny ropy a jejích derivátů.

Jsou dva základní způsoby, jak ropa zvyšuje ceny spotřebního zboží. Ropa je nejvýznamnější zdroj energie a její zdražení se tak promítne prakticky do cen všeho spotřebního boží. Ropa se také jako součást (v různých formách) nachází v naprosté většině dnes vyráběných produktů (od pohonných hmot počínaje dětskými plenkami konče). Je tedy zřejmé, že ceny ropy mají významný podíl na vývoji inflace po celém světě. Není proto divu, že její zdražování vždy doprovázeny obavami. Růst cen černého zlata, kterého jsme v posledních týdnech svědky, opět rozviřuje teorii, zda jsme již dosáhli ropného vrcholu a ceny ropy budou již na trvalo vysoké, či nikoliv.

Z mnoha stran slyšíme názory, že svět je již za touto hranicí, a uvádějí se katastrofické scénáře možných dopadů. Naopak mnozí odpůrci této teorie tvrdí, že produkce ropy dosáhne svého vrcholu nejdříve za 30 let a někteří dokonce, že nic takového jako ropný vrchol nenastane. Základní teorie ropného vrcholu spočívá v tvrzení, že nevyhnutelně nastane okamžik, kdy produkce ropy, pro naše účely celosvětově, dosáhne svého maxima. V tomto bodu se těžba ropy začne postupně snižovat a cena začne výrazně růst. Teorie vychází především z neobnovitelnosti ropy a energetické náročnosti těžby. Objem vytěžené ropy se podle této teorie pohybuje po tzv. Hubbertove křivce (M. King Hubert, zakladatel teorie ropného vrcholu), která má zvonovitý tvar a ukazuje možný vývoj produkce ropy (viz obr č.1).

Zásoby a energetická náročnost těžby

Na každém ložisku je produkce ropy na jejím začátku poměrně malá a postupně se s rozvojem infrastruktury a technologickým vývojem zvyšuje. V určitém okamžiku však již není možné produkci zvyšovat, a to ani s novými technologiemi. Po dosažení tohoto bodu musí nutně produkce začít zpomalovat a tempo poklesu těžby bude narůstat. Poté, co začne být produkce neekonomická. bude pole pak následně opuštěno. Velmi důležitým ukazatelem je také energetická náročnost těžby, která v závislosti na času a rychlosti těžby narůstá. V polovině 19. století byl poměr EROEI 100:1 (podíl energie získaná k energii vložené), na sto vytěžených barelů připadl tedy jeden barel použitý při těžbě. V současné době se poměr EROEI pohybuje v rozmezí 10:1 až 20:1. Důvody jsou zřejmé, jedná se především o větší technologické nároky a obtížnější dostupnost jednotlivých nalezišť (nejlépe dosažitelná naleziště ropy jsou již dávno vytěžena). Pokud bude tento trend pokračovat, můžeme se teoreticky dostat do situace, kdy se poměr EROEI dostane na hodnotu 1:1 (zde již samozřejmě nemá smysl pokračovat s těžbou). Obecně platí, že čím rychleji zvyšujeme těžbu, tím rychleji klesá poměr EROEI. Je tedy možné říci, že čím rychleji budeme zvyšovat těžbu ropy (ale i ostatních fosilních paliv), tím více ropy budeme potřebovat na jeden vytěžený barel.

Někteří zastánci ropného vrcholu tvrdí, že jsem se již dostali za tuto hranici, a své tvrzení opírají především o rostoucí ceny černého zlata, omezené těžební a zpracovatelské kapacity a rostoucí energetickou náročnost těžby. Pokud se podíváme na rezervní těžební kapacitu, v zemích mimo ropný kartel OPEC je prakticky vyčerpána a tyto státy dnes mají jen minimální možnost vyšší produkce ropy. O mnoho lepší situace není ani uvnitř ropného kartelu. U většiny ze 13 států OPEC je rezervní těžební kapacita poměrně nízká (odhaduje se na necelé 3 %). Jedinou výjimkou je Saudská Arábie, která jediná může výraznějším způsobem zvýšit svou produkci (ale i zde se vedou spory o pravdivosti údajů o ropných rezervách). Dalším problémem je, že v současné době prozatím neexistuje potřebné množství ekonomicky dostupných alternativních zdrojů energie. I když i zde se udělal v posledních letech značný pokrok a řada alternativních zdrojů získávání ropy, ale i zemního plynu nabývá na významu (především ropné písky a získávání plynu z břidlice).

Pomohou nekonvenční zdroje?

Naopak kritika ropného vrcholu, respektive jeho brzkého příchodu je opřena právě o nekonvenční zdroje těžby ropy, nová doposud neotevřená naleziště, možnost obnovení těžby v již uzavřených polích, průzkum doposud neprobádaných oblastí a objevy nových těžebních polí, technologický vývoj a výzkum zvyšující vytěžitelnost ropných polí. Nekonvenční ropa je v podstatě ropa získávaná netradiční formou těžby - jedná se především o ropné písky, ropné břidlice, ale také biopaliva či přeměnu uhlí a zemního plynu. I přes stále vysoké náklady na získávání nekonvenční ropy je zřejmé, že s vývojem technologií a vyššími cenami ropy budou tyto netradiční zdroje zvyšovat svůj význam. Potenciál není sice ještě zcela prozkoumaný, avšak již teď je značný. Například objem ropných písků je zhruba třikrát větší než známé zásoby běžně těžené ropy. Prozatím je však hlubinná těžba těchto písků energeticky velmi náročná a ekonomicky nerentabilní. Značný potenciál má také zemní plyn, jehož je zatím dostatek a díky alternativním zdrojům jeho ještě rezervy značně vzrostly.

V průběhu času se také zvyšuje vytěžitelnost ropných ložisek, opět zde hraje roli technologický vývoj. V 80. letech minulého století byla vytěžitelnost ropného pole okolo 22 %, zatímco v současné době se pohybuje pod 40 %. Lze tedy předpokládat, že se tento podíl v budoucnosti ještě zvýší a na některých ropných polích bude těžba znovu obnovena. Není však reálné předpokládat, že by se podíl vytěžitelnosti zvýšil v nejbližší budoucnosti nad 50 %. Stejně tak není pravděpodobné znovuotevření velkého množství ropných polí. Důvody spočívají jak v podmínkách technologického rázu, tak i v nešetrnosti v zacházení s ropnými nalezišti. Některá ropná pole byla znehodnocena např. pumpováním vody do vrtů s cílem zvýšit tlak v ústí vrtů a zrychlit tak produkci.

Proč nejsou data důležitá

Ropný vrchol je podle mého názoru nepopiratelný fakt. Díky tomu, že ropa je neobnovitelný zdroj, který jednoho dne dojde, musí nastat také zlom v produkci doprovázený nárůstem cen. Ropný vrchol tedy nelze odvrátit, je možné pouze oddálit jeho příchod a postupně nahradit ropu alternativními zdroji energie. Ropa je nejdůležitější a nejrozšířenější zdroj energie na této planetě a prudký nárůst cen a následně všech energií by měl velmi negativní a v některých případech devastující vliv na ekonomiky. Dosažení ropného vrcholu (bez alternativních zdrojů) bude mít za následek prudký a na rozdíl od předchozích krizí trvalý nárůst její ceny. S ropu jsou ať již přímo, tak i nepřímo spojena všechna odvětví ekonomiky a její zdražení silně pocítí jak vlády, tak obyvatelé jednotlivých států. Podle většiny seriózních výzkumů však ropný vrchol ještě nenastal a v nejbližších 30 letech nepřijde. V souvislosti s ropným zlomem se nejčastěji hovoří o roku 2040, podle nejoptimističtějších odhadů je toto datum posunuto dokonce až do následujícího století. Přesnou dobu nejsme schopni v současné době seriózně předpovědět. Přesné datum není v podstatě důležité a je lepší začít s rozsáhlejšími investicemi a výzkumem alternativních zdrojů dříve, než produkce ropy nebude schopna uspokojit poptávku po této komoditě.