Jak daní příjmy z prodeje akcií fyzické osoby

Pokud fyzické osoby nedosáhnou na osvobození od daně (viz minulý článek), musejí příjmy z prodeje akcií zdanit v rámci svého daňového přiznání, protože u daňových rezidentů nepřichází do úvahy srážková daň. V jejich případě je situace poněkud komplikována tím, že základ daně fyzických osob sestává obecně z pěti dílčích základů daně, přičemž tento druh příjmů může podle okolností spadat do dvou dílčích základů daně:

• buď mezi příjmy „z podnikání“ podle § 7 ZDP – když jsou prodávány akcie zahrnuté do OM,

– daňové posouzení výdajů bude v zásadě obdobné jako u právnických osob (ad výše), ovšem jelikož fyzické osoby zpravidla nevedou účetnictví, a když už jej vedou, tak jen v tzv. zjednodušeném rozsahu, kdy se neúčtuje o reálné hodnotě, bude daňově účinná nabývací cena prodané akcie do výše příjmů z jejího prodeje – nelze kompenzovat ziskové a ztrátové obchody – plus výlohy spojené s prodejem;

• nebo mezi „ostatní příjmy“ podle § 10 ZDP – jde-li o jiný případ zdanitelného příjmu,

– zde je možno daňově uplatnit výdaje opět na úrovni nabývací ceny prodaných akcií, ovšem v rámci celkového úhrnu tohoto druhu příjmu lze vzájemně kompenzovat ziskové a ztrátové prodeje, dále je možno daňově uplatnit i výdaje související s uskutečněním prodeje, daňově neúčinné jsou až výdaje převyšující úhrn příjmů z prodejů akcií v rámci jednoho zdaňovacího období (kalendářního roku),

– dodejme, že tohoto druhu příjmů se netýká osvobození příležitostných ostatních příjmů do 20 000 Kč.

Příklad – Zdanění prodeje akcií

Paní Jana si koupila přes RM-SYSTÉM 10 akcií různých společností, každou za 1 000 Kč. Nepodniká nebo tyto akcie zkrátka nezahrnula do obchodního majetku. Do 6 měsíců všechny akcie prodala, přičemž u poloviny z nich docílila dílčí ztráty á 200 Kč, zatímco druhou polovinu prodala s dílčím ziskem á 500 Kč. Ekonomicky tak dosáhla v úhrnu za celý rok z prodeje akcií zisk 5 x (–200 Kč) + 5 x 500 Kč = +1 500 Kč.

Stejně dopadne i její „daňový zisk“, resp. dílčí základ daně z těchto ostatních příjmů:

• zdanitelný příjem = 5 x 800 Kč + 5 x 1 500 Kč = 4 000 Kč + 7 500 Kč = 11 500 Kč,

• daňové výdaje = 10 x 1 000 Kč = 10 000 Kč,

• dílčí základ daně = 11 500 Kč – 10 000 Kč = 1 500 Kč.

Pokud by paní Jana podnikala a akcie zahrnula do obchodního majetku v rámci daňové evidence, musela by pro účely zdanění samostatně posuzovat prodej každé akcie. Proto by pro ni pět ztrátových obchodů znamenalo nedaňovou ztrátu 1 000 Kč, a celkové zvýšení dílčího základu daně podle § 7 ZDP by bylo 2 500 Kč:

• zdanitelný příjem = 5 x 800 Kč + 5 x 1 500 Kč = 4 000 Kč + 7 500 Kč = 11 500 Kč,

• daňové výdaje = 5 x 800 Kč + 5 x 1 000 Kč = 4 000 Kč + 5 000 Kč = 9 000 Kč,

• dílčí základ daně = 11 500 Kč – 9 000 Kč = 2 500 Kč.

V praxi je častou chybou zaměstnanců, kteří jen příležitostně a v malém rozsahu obchodují s akciemi, že zapomínají na rozdíl mezi „příjmem“ a „dílčím základem daně“. Pokud totiž – úhrn ostatních příjmů dle § 10 ZDP (s výjimkou příjmů osvobozených od daně, což se ale akcií netýká) – přesáhne limit 6 000 Kč, musí poplatník s příjmy ze závislé činnosti podle § 38g odst. 2 ZDP podat daňové přiznání. Takže mu zaměstnavatel nemůže provést roční zúčtování záloh na daň. Přitom je určující úhrn příjmů a nikoli dílčí základ daně z ostatních příjmů, který může být klidně pod 6 000 Kč.

Pokud poplatník čile obchoduje s akciemi, takže třeba jeden titul během roku nakupuje několikrát za různé ceny a následně jej taktéž postupně prodává, stojí před problémem, v jakém ocenění vykazovat jejich úbytek pro účely daně z příjmů. Je nasnadě, že jednotlivé akcie nelze tzv. omašličkovat a přiřadit jim jejich skutečné pořizovací ceny, protože jsou vzájemně nerozlišitelné (obdobně jako při nákupech a prodejích cihel). Ať už proto poplatník vede účetnictví nebo ne, postupuje zde podle účetních předpisů (§ 25 odst. 3 ZoÚ) tak, že cenné papíry stejného druhu (jako jsou například akcie jednoho emitenta o stejné jmenovité hodnotě) lze ocenit:

• buď váženým aritmetickým průměrem,

• nebo tzv. metodou FIFO (first in first out, neboli první dovnitř, první ven), kdy první cena pro ocenění přírůstku se použije jako první cena pro ocenění úbytku daných akcií.

Příklad – Uplatnění metody vážený aritmetický průměr

Pan Mirek pro účely podnikání kupoval do obchodního majetku během roku různé akcie takto:

Pro účely našeho dalšího daňového posouzení přitom není podstatné, jestli podnikatel vede účetnictví ve zjednodušeném rozsahu (čili neoceňuje reálnou hodnotou), nebo vede-li daňovou evidenci. V obou případech se totiž na něj bude při prodeji akcií (neoceňovaných reálnou hodnotou) vztahovat § 24 odst. 2 písm. w) ZDP, který limituje daňovou účinnost nabývací ceny každé akcie (zde pořizovací ceny) příjmem z jejich prodeje.

Podnikatel využívá k ocenění akcií vážený aritmetický průměr:

Podnikatel v důsledku prodeje vyřazoval akcie v průměrných pořizovacích (nabývacích) cenách takto:

Příklad – Uplatnění metody FIFO

Pokud by pan Mirek z předešlého příkladu zvolil pro ocenění všech akcií metodu FIFO, kdy se při prodeji nejprve vyřazují nestarší koupené akcie stejného druhu, dosáhl by při jinak naprosto stejných podmínkách odlišných účetních i daňových výsledků.

Je zřejmé, že v tomto případě pan Mirek docílil jen díky odlišné metodice oceňování akcií za jinak stejných podmínek nižšího základu daně o 300 000 Kč. Někdy se tedy může vyplatit trochu si pohrát s variantami různých metodik oceňování postupně prodávaných akcií, které byly pořízeny za rozdílné dílčí pořizovací ceny.

Článek byl napsán pro měsíčník Daně a právo v praxi: http://www.danarionline.cz/