Odborníci varují: Čekají nás těžké časy

V úterý se v TOP HOTELu Praha sešlo v pořadí již XI. Fórum Zlaté koruny. Konalo se pod záštitou premiéra Petra Nečase a ministra financí Miroslava Kalouska a vystoupili na něm přední ekonomové, finančníci a podnikatelé. Pod názvem „Z dluhové pasti do propasti?“ se diskutovalo o prohlubujících se problémech evropské dluhové krize a o jejích dopadech na Českou republiku.

V úvodu vystoupil ministr financí Miroslav Kalousek, který řekl, že není optimistou, pokud jde o řešení evropské dluhové krize. Všechny problémy začaly americkou hypoteční krizí. Nyní stojíme tváří v tvář druhému mýtu, že životní úroveň musí neustále stoupat a vlády jsou za to odpovědné. Připomněl i analogie s ropnou krizí, kdy politici neodpovědně financovali na dluh. Nejbezpečnější investicí není státní dluhopis. Pokud jde o rozpočet, provázejí jen strukturální problémy. Reformy přitom začnou působit za tři čtyři roky a takový čas nemáme. V rámci veřejných státních rozpočtů můžeme zvyšovat efektivitu a snižovat náklady. Končí éra spotřeby a sociálních služeb. Musíme se zamyslet nad rozsahem a standardem veřejných služeb. Jediná šance, aby o nás nerozhodovali věřitelé, musíme žít za své. Moc nad námi nemají agentury ale dluhy. Snižovat deficity k nule je jedinou cestou. Je třeba začít přemýšlet v jiných rozměrech, o jiném modelu chování. Více osobní odpovědnosti, spoluúčasti. Současná míra přerozdělování by zvyšována být neměla. Ministr věří, že budeme schopni se dohodnout, protože jinak budeme o sobě rozhodovat stále méně.

Na vystoupení ministra Kalouska reagoval stínový ministr financí ČSSD. Že o nás rozhodují věřitelé, je jen malá část pravdy. Příčinou krize je podle něj naprostá nerovnost příjmů a majetku a katastrofální chování finančních trhů. Řešením jsou majetkové daně, regulace finančních trhů. Kalousek reagoval tím, že hlavní odpovědnost spočívá v jednání politiků, kteří financovali a zadlužovali se. Za krizi může dlouhodobý populismus politiků. Miloš Zeman souhlasí, že velkou odpovědnost mají i politici. Nezodpovědnost politiků nespočívá jen v tom, že rozhazují. 70 % rozpočtu tvoří spotřeba, která ale negeneruje růst. Investice nemají volební právo a politici snižují objem výdajů na investice a zvyšuje náklady na spotřebu. Změna nastane, až politici řeknou, že je třeba zvyšovat daně i spotřebu. Je třeba udělat obojí. Získaný výnos z daní je třeba věnovat na investice, aby se státní dluh mohl splácet. Auditorské firmy jsou podle něj bandou podvodníků. Profesor Valtr Komárek má obavu, že interpretace, že si žijeme nad poměry, je zavádějící. Pohyb ekonomiky běží dál, ale chybí politická vůle dát tomuto pohybu normální prostor. Zdroje a kapitál jsou stále velké. Možnosti jsou i u nás. U nás jsou navíc výhodou nízké náklady práce oproti Západu. U nás jde o nebývalé zhodnocení zahraničního kapitálu na náš úkor. Je třeba dát větší šanci našemu kapitálu, abychom se z dluhů dostali.

Podle nejčerstvější prognózy Raiffeisenbank klesne příští rok česká ekonomika o 1,2 procenta. Podle Miroslava Kalouska bude muset jít vláda do poslanecké sněmovny s novelou rozpočtu. Krizové scénáře již začal vypracovávat NERV. Modeluje se i scénář systémového kolapsu v eurozóně a jeho dopadu na českou ekonomiku a finanční systém. Ministr reagoval i na dotazy, proč vláda nebojuje proti korupci a nedokáže vybírat daně. Podle porovnání s minulostí je však určitý pokrok zaznamenán. Na dotaz z facebooku, zda by se některé úřady neměly rovnou zrušit, takové řešení ministr připustil. Zejména u satelitních úřadů. Pokud jde o řešení krize eurozóny, nejsme pro vytvoření fiskální unie, protože dojde k přerozdělování a státy ztratí možnost vlastní regulace.

Ekonom Michal Mejstřík vystoupil na téma Může malá ekonomika konkurovat ostatním? Schodky běžných účtů nejsou novou věcí, rozvojové země začaly propagovat volný trh na úkor protekcionismu a schodky rostly i zde, nejen ve vyspělých zemích, které jsou enormně zadlužené. ČR svou zápornou exportní bilanci mimo státy EU řeší zvyšováním dovozu do zemí EU. Malé země, jako naše, se dokáže v zahraničním obchodě prosazovat. Největší úspěch je ve výrobě jednoduchých součástek a služeb s nízkou přidanou hodnotou. Potřebovali bychom zvýšit užitnou úroveň výrobků, rozšířit vlastní vývoj a vytvářet při vývozu vyšší marže.

Bývalý premiér Miloš Zeman tvrdí, že za dluhy není odpovědný český občan, který platí daně. Posílat mu složenky je nesmysl, protože on nic nedluží. Na fóru jednou slýcháme o propadu, jednou u růstu. Odpovědní mohou být částečně neplatiči daní, dále bankéři, kteří krizi vyvolali, mohou to být i zloději. Odpovědni jsou politici, kteří nejsou schopni přijmout zákon o prokazování majetku. Za státní dluh mohou politici. Nejen populistickým zvyšováním státního rozpočtu. Ale hlavně snižováním investic. Spotřebou nám roste HDP, ale bez jakéhokoliv užitečného efektu. Podnikatelé potřebují především zakázky a ne snížení daní. Politici musejí dělat všechno, aby si znepřátelili veřejnost, ale rozumnými opatřeními. Většina našich politiků žije od volby k volbě a investice nemají volební právo. Dokud nepřijde ještě větší krize, budeme svědky berluscionizace české politiky.

O dluhové krizi mluví ekonom Milan Zelený jako o systémovém selhání. Makroekonomické nástroje nefungují, zbyla jen víra. Současná krize má tvar L, vlastně nikdy nepřestala a stále pokračuje. Co tyto krize neustále prodlužuje a prohlubuje? Vždycky v historii bylo možné řešit otázku zaměstnanosti. Nyní není žádný nový sektor, který by nezaměstnané absorboval. I ve sféře služeb a státní správy se počet zaměstnaných snižuje. Neprocházíme jenom krizí, ale hlubokou ekonomickou a společenskou transformací. Lidé vyloučení z jednotlivých sektorů se budou muset věnovat sami sobě – podnikat a zpětně se vracet do jednotlivých lokalit a využívat regionální podmínky. Banky musí opět podporovat podnikání, nikoli kupovat dluhopisy a zadlužovat domácnosti.

V průběhu fóra představil Tomáš Macků z agentury Ipsos výsledky výzkumu, který si Zlatá koruna zadala v souvislosti s konáním XI. Fóra. Podle výzkumu si tři čtvrtiny lidí myslí, že se ekonomická situace České republiky v příštím roce zhorší, skoro polovina lidí si myslí, že se zároveň zhorší i jejich osobní ekonomická situace. Výzkum také ukázal, že podle 70 % dotázaných budou mít přijaté reformy vlády negativní dopad na ekonomiku a životní úroveň v dalších letech.

Luděk Niedermayer ze společnosti Deloitte řekl, že rok 2011 měl přinést návrat k ekonomickému růstu a rok 2012 jeho normalizaci. ČR se snaží nejvíce konsolidovat své finance, ale výhled na oživení neplatí. Nyní hovoříme již o negativním růstu. Když ke krizi dojde, tak se nám nevyhne. Zatímco dříve jsme západní ekonomiky doháněli, nyní za nimi zaostáváme. Problém není jen v EU, ale projevuje se i nestabilitou v USA a zpomalením americké ekonomiky, které může být dlouhodobější. Charakter malé a otevřené ekonomiky navázané na eurozónu bude pokračovat i nadále. Evropský trh představuje obrovský potenciál 700 miliónů bohatých obyvatel. S evropským trhem bychom si proto neměli zahrávat. Nejsme ani Švýcarsko, ani Maďarsko a jsme relativně konsolidovanou ekonomikou. Vzhledem k zaměření ekonomiky budeme příjemcem šoku, který krize v Evropě způsobí. Chybí nám pragmatismus v pozici k EU. Hlavní dnešní téma je nejistota, ale nejistota nemusí být ještě hůře.

Přední ekonom Valtr Komárek se zamyslel nad otázkou, co bude dál? Zda vidíme východiska a zda kromě šetření můžeme také něco dělat. U nás není do ekonomiky zapojen náš kapitál. A to je zásadní chyba. V důsledku vývozu na Západ opisujeme křivky konjunktury v západních zemích a globální trhy pro nás neexistují. Pro nás je problémem dominanta zahraničního kapitálu. Nejdřív byl příliv zahraničního kapitálu přínosem, protože přinášel práci. Nyní výnosy formou dividend odtékají od nás. Tyto výnosy v řádu 300 mld. by mohly zůstat u nás. Výhodou by pro nás byly i náklady naší práce, kdybychom mohli vyvážet za vyšší ceny a tedy s větším ziskem. Ten by mohl dosahovat až 75 %. Protože to tak není, nemůžeme v životní úrovni západní země nikdy dohnat. My máme obrovský český kapitál, který naprosto neefektivně využíváme. Tento kapitál, s podporou státu, bychom měli dostat do aktivní hry, mobilizovat tento kapitál na výrobně-exportní politiku. O to by se měla zasazovat celá společnost.

Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, si myslí, že krize provázejí nejen negativní, ale i pozitivní jevy. Jedním problémem je závislost našeho průmyslu na západoevropských trzích, ta tvoří asi 83 % našeho vývozu. Řešením je poohlédnout se po trzích, které na úkor EU porostou. Dostat se na tyto dnes rozvojové trhy je úkolem samotných podniků, jako příklad uvedl svůj mateřský podnik Škodu Mladá Boleslav. Etablovat se na těchto trzích trvá pět až šest let, proto začít nyní je již skoro pozdě, ale do budoucna šance je. Důležitá je finanční podpora státu.

Generální ředitel Skanska DanŤok hovořil na téma, zda se stát chová odpovědně. Všude se říká, že za všechny naše ekonomické problémy může Německo, protože jsme malá otevřená ekonomika. Je a není to pravda. Příkladem může být švédská ekonomika, kde se platí jen jedna daň kolem 40 %. Stát investuje i v době krize. Jsou tam příznivé podmínky pro fungování byznysu. Ani my nejsme v krizi, dostáváme se jen tam, kde by ekonomika měla být. Stát ovšem u nás neinvestuje, ale své výdaje brzdí. Na silničních stavbách se např. ušetřilo 7 mld. A toto omezování bude pokračovat. Zatím stát pouze rozšiřuje řady lidí, kteří se hlásí na úřadech práce.

Ekonom David Marek z Patria Finance připomněl, že dluhová krize v eurozóně trvá již mnoho let, problém vznikl již mnohem dříve a dá se vystopovat již v 70. letech. Pouze tři země EU, které tvoří necelá dvě procenta (Estonsko, Lucembursko a Finsko), nejsou zadluženy. Problémy začaly přijetím eura. Efekt eura tak vyvolal předlužení v oblasti veřejných financí. Příčinou dluhové krize je morální hazard, nezodpovědnost, populismus a korupce. Selhali lidé. Finanční trhy nereagují na podněty, které přicházejí. Klíčová je absence pravidel, která by zamezila těmto neduhům.

Petr Zahradník, člen NERV, identifikoval rozdíly mezi předchozí finanční a současnou dluhovou krizí. Po největší evropské depresi nedošlo k oživení, situaci zkomplikovala fiskální politika zadlužování, přistoupila krize finančního sektoru a riziko rozpadu eurozóny. Problém bude i s evropskými fondy, kdy Česká republika, která na tom není ekonomicky nejhůře, bude jako příjemce peněz z Bruselu odsouvána na okraj. Podle vývoje rozpočtového deficitu padne i příští rok do dluhu Estonsko, ale stále bude se Švédskem patřit mezi premianty. Naše situace se bude odvíjet od situace v Německu.

Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek říká, že pokud by byla u nás nějaká sebereflexe, měli jsme snad nechat české banky zbankrotovat? Srovnával to se situací a bankrotem Irska, kde první zbankrotovaly banky. Proč je problém s bankrotem Řecka? Investoři si situaci pojistili a strhne se lavina bankrotů a zbankrotovali by všichni. Finanční sektor funguje jako zbraň hromadného ničení. Viníky krize eurozóny je stále větší příjmová a majetková nerovnost, finanční trhy bez jakékoliv kontroly a přesunutí zpracovatelského průmyslu do Číny a jinam.

Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů, hovořil na téma zákona o vyrovnaném rozpočtu, který navrhoval v 90. letech Václav Klaus. Návrh nebyl přijat a od té doby deficity dramaticky rostly. Příkladem zemí, které mají nebo uvažují o vyrovnaných rozpočtech, jsou Švýcarsko nebo Německo. Pro naše politiky má návrh, aby byl přijat ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu. Jeho výdaje by mohly být zvýšeny jen za mimořádných situací a katastrof. Pokud by vláda rozpočet nedodržela, musela by podat demisi.

Petr Janský představil jako spoluautor výzkum IDEA o udržitelnosti dluhu veřejných financí. Podle teoretické prognózy by dnešní dluh cca 40 % mohl do roku 2050 být na úrovni 200 % HDP. Tento graf by měl být pobídkou, aby se současný přístup k veřejným financím a rozpočtům změnil. Změny by ovšem musely být drastické, výdaje nebo příjmy by se musely snížit nebo zvýšit každý rok o 5,3 % HDP. To by znamenalo např. snížit důchody na 3500 Kč, nebo zvýšit DPH na 29 %.

Portfoliový stratég Raiffeisenbank Aleš Michl představil scénáře řešení krize eurozóny. Situace zůstane stejná, Čína sebere EU tržní podíly, vznikne svaz evropských ekonomik, Německo vystoupí proti eurodluhopisům. Nikdo nepamatoval na to, že se eurozóna rozpadne, tím by skončila i EU. Odejde buď nejslabší, nebo nejsilnější člen. Německo by však také dostalo velkou ránu. Otázkou také je, kdo by chtěl zůstat s Řeckem? Reálný vývoj zřejmě směřuje k evropské federaci.

Podrobnější informace o programu X. Fóra Zlaté koruny a o obsahu jednotlivých vystoupení jsou uvedeny na www.zlatakoruna.info/forum.

Zdroj: Tisková zpráva Zlatá koruna