V hlavní roli ECB a FED

Dnes bych se rád vrátil k dvěma událostem, které tento týden přinesl a které dle mého názoru stojí za pozornost a mohou ovlivnit příštích několik dní, týdnů či měsíců. Začněme nejdříve u již trochu otřepaného, ale pořád aktuálního tématu „Evropská dluhová krize a jak na ní." Po lednovém uklidnění na dluhopisových trzích Španělska a Itálie, v nemalé míře díky štědrému kroku ECB z prosince (pro ty kterým možná informace unikla tím myslím 3leté repo půjčky za hubičku a snížení požadavku kolaterálu vůči kterému si banky půjčují) se pozornost znovu obrátila na helénskou republiku. Konkrétně pak mám na mysli vyjednávání mezi řeckou vládou a jejími věřiteli ohledně snížení řeckého dluhu. V principu se jedná o to, že současný dluh bude restrukturalizován a věřitelé za to, že akceptují „dobrovolně" ztráty na současných řeckých dluhopisech za to dostanou výměnou nové. V teorii to zní relativně jednoduše, jenže jak je patrné z jednání, ani jedna strana nechce příliš ustoupit co se týče celkové velikosti odpisu i výše kupónu na nových dluhopisech. Původní plán, že věřitelé odepíší 50 % ze svých současných pohledávek se totiž podle posledních jednání blíží reálně spíše 70 % a naproti tomu jejich požadavek na kupónový výnos nad 4 % zatím protistrana rezolutně odmítá.

Aby to však nebylo tak jednoduché vstoupila do hry ECB. Ta se postupným skupováním řeckého dluhu, ve snaze stabilizovat situaci na trhu, stala jedním z největších věřitelů Řecka. Proto se příliš nelze divit postoji soukromých věřitelů, kteří chtějí stejné podmínky pro všechny a jakékoliv ústupky ze svojí strany podmiňují tím že ztráty přiznají i veřejní investoři jako právě ECB. V posledních dnech se tak zvýšily hlasy, aby ECB přistoupila rovněž ke snížení svých pohledávek. Zde se dle mého názoru dostáváme do přímého rozporu s tím, že by tato instituce měla být nezávislým orgánem a pokud by ECB tomuto tlaku ustoupila vznikl by tím velmi nebezpečný precedent. Na obranu ECB lze říci, že úmysly této instituce se diametrálně lišily od dalších věřitelů jakou jsou hedge fondy a i proto se nelze příliš divit jejímu dosavadnímu postoji. Jedno je však jasné, bez souhlasu ECB se dohoda bude dělat velmi těžko a nadále tak reálně hrozí možný bankrot Řecka nehledě na to, že ani plánovaná pomoc 130 mld. EUR, podmíněná právě dohodou s věřiteli, nakonec nevypadá, že bude dostatečná.

Pozadu však tento týden nezůstali ani US kolegové z FEDu. Ti se v tomto týdnu sešli, aby prodiskutovali jakým směrem se bude upírat měnová politika. A výsledek jejich rokování rozhodně stál za pozornost. Jak FED již předeslal koncem minulého roku, bude na příště FED komunikovat své úmysly formou předpovědi vývoje hlavní úrokové sazby, aby zvýšil transparentnost svého rozhodovacího procesu. Díky tomu jsme se tak mohli dozvědět, že rekordně nízké úrokové sazby FEDu (0 - 0,25 %) zde budou až do konce roku 2014 (původní plán počítal s utahováním v roce 2013). Kromě toho pak FED oznámil, že plánuje cílovat roční spotřebitelskou inflaci (cenový index PCE) pod hranicí 2 %. V neposlední řadě pak ve svém prohlášení naznačil, že bychom se mohli dočkat dalšího kola kvantitativního uvolňování s pořadovým názvem QE3. Akciové trhy, které se během středy před výstupem FEDu, pohybovaly v záporu okamžitě vystřelily do zelených čísel poháněny vidinou dalších levných peněz v systému, ještě výraznější reakce pak byla vidět u většiny komodit.

Dle mého názoru však není vše tak růžové jak se na první pohled může zdát. Plán držet sazby na nule až do roku 2014 je sice hezký, nýbrž však dvousečný. Nikde se totiž neříká, že FED tuto projekci nemůže kdykoliv během této doby změnit, aby tak reagoval na aktuální vývoj ekonomiky. Tento předpoklad je dán vírou v to, že inflace se díky ekonomickému útlumu výrazně nedostane přes zmíněné 2 %. Pokud však opravdu dojde na další tisknutí peněz, zdá se tato myšlenka výrazně ohrožena. Poslední dvě kola totiž jasně ukázala na to, že hlavním beneficientem levných peněz byly právě komoditní a akciové trhy, aniž by se to výrazněji promítlo do reálné ekonomiky. A ne náhodou právě ceny potravin a energií výrazně promlouvají do indikátoru spotřebitelské inflace. Další věcí, která pak stojí za zvážení je jaký bude mít dopad prodloužení politiky nízkých sazeb na potencionální zájemce o koupi nemovitostí, když ti kteří přemýšleli o nákupu než dojde ke zvýšení sazeb, budou mít teď o to větší motivaci nic podobného neuspěchat. Ostatně jak se zdá možná jeho rozhodování bude ulehčené trvale vysokými ceny paliv na benzínových pumpách, právě díky QE3.

Chádí El-Moussawi, analytik
Fio banka, a.s.