Přispějí na záchranu Eurozóny i nečlenské země?

Španělské a italské výnosy dluhopisů rostou a signalizují, že evropská dluhová krize ještě zdaleka neskončila. Pomoc ECB ve formě operací LTRO jen koupila politikům čas ke stabilizaci Evropy. V nejnovější analýze se tématu věnuje i Alastair Newton z banky Nomura. Poukazuje na hrozby, jimž evropští politici a ekonomiky čelí.

1. PŘISPĚJÍ NA ZÁCHRANU EUROZÓNY I NEČLENSKÉ ZEMĚ?

Nečlenové jsou relativně skeptičtí k politice evropských lídrů a dosavadní implementaci "protikrizových" opatření. K rozšíření prostředků pro stabilizační instrumenty eurozóny by mělo dojít do červnového summitu G-20.

Proč budou ostatní ekonomiky s poskytnutím pomoci váhat?

BRICS už předem avizovaly, že jsou ochotny přispět na boj proti evropské dluhové krizi jedině skrze MMF, a to pouze v případě, že za to získají více hlasovacích práv.

Proč by měly dávat na "euroval" více peněz, když ani samotná eurozóna (respektive její silné jádro) není ochotna sáhnout hlouběji do kapsy? Odpovědí, ne však úplně přesvědčivou, je to, že je stabilizace eurozóny i v jejich zájmu.

2. V JÁDRU EUROZÓNY ROSTE ODPOR K ZACHRAŇOVÁNÍ PIIGS

V periferních ekonomikách převládá "únava z úspor", v severní části eurozóny zase "únava z poskytování záchranných balíčků". Pomyslná nit, která by spojovala společné zájmy celé eurozóny, se ztenčuje a do popředí se (i přes snahy evropských autorit) derou národní zájmy. Nejpatrnější je to ve Finsku, Nizozemsku a Německu.

Pokud navíc periferní ekonomiky nebudou plnit kritéria, jimiž byly podmíněny záchranné balíčky, tlak na ukončení pumpování peněz do PIIGS ještě zesílí. Jakmile kohouty eurozóny vyschnou, budou problémové ekonomiky čelit velmi brzy riziku neřízeného bankrotu a nezbude jiná možnost než jejich "vykázání" z eurozóny.

3. NIZOZEMSKO NESCHVÁLILO ROZPOČTOVÉ ŠKRTY

Menšinová nizozemská vláda neprosadila úsporná opatření, která měla deficit snížit pod 3 % HDP. Politický neúspěch koalice může znamenat její pád - kdyby se nyní konaly volby, vyhrály by je pravděpodobně euroskeptické strany. V takovém případě by to měly periferní země se záchrannými prostředky od Nizozemců nahnuté a politické hašteření při vytváření nové koalice by vést ratingové agentury k downgradu dosavadního AAA ratingu země.

Zamítnutím úsporných opatření si proti sobě nizozemská vláda poštvala i Evropskou komisi. Nejistota panuje rovněž ohledně ratifikace fiskálního kompaktu. I když pro jeho vstoupení v platnost stačí souhlas 12 ze 17 členských zemí, nizozemské "ne" by bylo zásadní ránou pro kredibilitu konsolidačních plánů eurozóny.

4. DRUHÝ ZÁCHRANNÝ BALÍČEK: POSLEDNÍ ŠANCE PRO ŘECKO OD NĚMECKA

Angela Merkelová se svou CDU v průzkumech stále drží okolo 36 % hlasů. Skutečné mínění voličů ovšem odhalí už regionální volby v Severním Porýní-Vestfálsku 13. května, které bývají ukazatelem toho, jakým směrem se budou ubírat volby spolkové.

Vzhledem k silné nechuti voličů ke druhému záchrannému balíčku pro Řecko však možná CDU upustí od politiky pomoci PIIGS, obzvláště pokud Řekové nebudou plnit závazky. Po zvážení všech rizik s tím spojených (zejména nákazy) pak možná Německo přiměje Řecko k odchodu z eurozóny.