Kam směřuje Unipetrol pod novým vlastníkem?

I přes vlnu pozitivních náhledů na nízkou odkupní cenu (s tím, že tato cena indikuje záměr PKN Orlen ponechat akcie na BCPP) a výrazných nákupních objednávek zejména domácích investorů, já tento optimismus nesdílím. Způsob jakým PKN zatím působí v Česku zavání buď extrémní neohrabaností, neznalostí právního prostředí a nebo jednoznačným opovrhováním českého burzovního publika. Podle mého názoru se snaží polský vlastník získat dodatečný čas, pro ukončení interního auditu, na který má dle zákona 4 měsíce a poté bude schopen nabídnout jen jednu odkupní cenu minoritním akcionářům. Zatím se ukazuje, že to nebude možné. I přes nový výklad zákona o tom, že šestiměsíční vážený průměr je jen doplňkovým kritériem, mi nabídnutá cena připadá naprosto neadekvátní. Mé obavy o další vývoj nejsou směrovány k dnes oznamovaným pololetním výsledkům, ale spíše k dalšímu fungování celého holdingu. Zůstává stále několik neznámých – které členy skupiny Unipetrol hodlá PKN Orlen OPRAVDU prodat? Co zamýšlí s Benzinou, pokud se nepovede akvizice Aralu? Jak to bude s rozdělováním zisků? A dluhů? I přesto, že vím, že ve firmě nyní probíhá konsolidace vztahů a zodpovědnosti, PKN měl již téměř rok na tato strategická rozhodnutí. Nový vlastník by se měl k akcionářům, ale i k analytikům chovat trochu více otevřeněji a nepoužívat v česku známou metodu informační uzavřenosti firmy Philip Morris ČR a.s.